Jak vzniklo Moje první album

Byl duben roku 2016 a s přítelkyní jsme sháněli dárek pro její sestru, která právě čekala miminko. Chtěli jsme být originální a udělat jí opravdovou radost. Protože ani my, ani nikdo jiný nevěděl, zdali se jí narodí holčička nebo chlapeček, chtěli jsme se předem vyvarovat jednostranně zaměřeným dárkům – modrým nebo růžovým oblečkům a podobným věcem, ze kterých je na první pohled patrné, pro koho jsou určeny. Najít ten pravý dárek pro maminku, který bude zároveň i dárkem pro miminko se zpočátku zdálo jako úkol na jeden víkendový den strávený v obchodním centru. To jsme se ale velmi spletli. První víkend v obchodním centru probíhal v duchu chaosu v našich hlavách, říkali jsme si, jakou cestou se vydat a jaký dárek vůbec vybrat. Začali jsme v hračkářství. Z chrastítek nám chrastilo v hlavách, chůvičku, tedy vysílačku pro odposlech miminka, již podle našich informací měla sestra přítelkyně koupenou. Zaujala nás sada na sádrový odlitek ručičky nebo chodidla, ale samotné provedení dárku vypadalo, jako bychom to koupili v nějaké rozvojové zemi. Davy plyšáků zase působily dojmem, že vyloženě čekají, až je někdo koupí. Bylo jich tam tolik, že padali z regálů a my jsme začínali mít pocit, že hračkářství není to místo, kde najdeme něco, čím bychom udělali opravdovou radost. Ten den jsme pátrání vzdali a vydali se do kina, dávali tehdy premiéru francouzského dramatu Hlavu vzhůru, brali jsme to jako nějaké znamení.

Zkusili jsme další cestu – internet. Po zadání klíčových slov: „dárek pro novorozence“ na mě začaly vyskakovat krásné, na zakázku vyrobené nápisy jmen, které byly zároveň držákem na dudlík, hračku a podobně. Problém byl v tom, že bychom museli koupit rovnou dva – Davídka a Karolínku, protože bylo ve hvězdách, kdo z nich dvou přijde na svět. Další údajně originální nápad měl být jakýsi dárkový koš, který si mohl člověk sestavit tak, jak uznal, že bude maminka a miminko nejšťastnější, když jej rozbalí. To nám přišlo dost zvláštní, naplnit koš věcmi tak, abychom se alespoň z 60% trefili do chuti a vkusu maminky, o miminku ani nemluvě. Dárkové poukazy na wellness, zlato a stříbro, různé předměty se jménem tatínka, maminky a dítěte, strom života a další nepřeberné množství nápaditých dárků, které nám pořád nepřišly zase až tak báječné, jak jsme si přáli.

Dny ubíhaly a my jsme si pořád říkali, čím ji tedy překvapíme. Co bude tím dárkem, který bude natolik krásný, že z něj bude nastávající maminka a zároveň jediná, nejmilejší sestra mé přítelkyně, totálně unešená.

Asi tři týdny poté, co jsme zahájili akci Dárek pro maminku a miminko, mně přítelkyně řekla, že by mohlo být skvělé koupit nějaké ručně dělané fotoalbum, kam si bude moci ukládat ty nejkrásnější vzpomínky na dětství jejího malého zlatíčka. Přišlo mně to jako opravdu dobrý nápad. Teď už ho jen najít.

Asi jsme byli trochu naivní, pokud jsme si mysleli, že ho najdeme v knihkupectvích. Fotoalb pro děti tam bylo opravdu mnoho, lesklých, sytě růžových, modrých a s nátiskem nějakého novorozence. To jsme se docela pobavili, protože nás opravdu zaujalo, zda by nějaká maminka chtěla fotoalbum, na jehož titulní straně je úplně cizí dítě. Opravdu vtipná představa tohle někomu dát jako dárek. Ostatní alba už tak vtipná nebyla, spíše lacině působící cosi, made in kdo ví kde.

Začalo to vypadat tak, že to, co hledáme, vlastně asi vůbec neexistuje. Přítelkyně tedy začala hledat knihařství, které se zabývají i ruční výrobou knih. Konečně to vypadlo zajímavě. Objížděli jsme jedno knihařství po druhém, v našem kraji jich pár bylo. Majitelé nás vítali, ukazovali, čeho jsou schopni a konečně jsme si přestali připadat, jako anonymní bytosti ztraceni v přeplněných regálech věcmi, které jsou sice jako přes kopírák, ale chybí jim to nejcennější, duše. Čas se nám krátil, miminko se mělo narodit coby dup a my jsme stále nic neměli. Na druhou stranu jsme si ale byli jistí v tom, že chceme krásné album. Po dalších pár dnech strávených objížděním knihařů jsme se s jedním majitelem konečně domluvili. Dali jsme mu necelé dva týdny na to, aby nám předal album v dárkovém balení, které bude hodno toho být originálním a krásným dárkem.

Dny ubíhaly a my se s přítelkyní těšili na to, co dostaneme. Pořád jsme měli na mysli věci, které jsme prožili, když jsme hledali onen originální dárek pro maminku a její miminko. Shodli jsme se na tom, že fotoalbum je opravdu skvělý nápad, protože jsme jej navrhli s knihařem tak, aby mělo mnoho stran, které budou čisté a budou na nich předtištěny pouze jemné linky, aby se daly lépe psát popisky k nalepeným fotkám. Nic víc jsme v albu nechtěli, protože jen tak si může maminka lepit fotografie kam sama chce, psát poznámky, kreslit, vlepovat různé artefakty, jako třeba list ze stromu, který spadl na zem, když byla se svým mimčem na procházce. Jen tak může ona sama zaznamenávat a vytvářet onen přenádherný příběh na cestě dětstvím jejího miláčka. Bude to tedy skvělý dárek nejen pro maminku, ale zároveň pro miminko, protože až z něj jednou bude dospělý člověk, bude mít krásnou památku, kterou mu vytvořila nejmilejší osoba v jeho životě, maminka.

Přítelkyně se pořád zmiňovala o těch otiscích, které jsme viděli v obchodech. Bylo jich tam nepřeberné množství, ale jak jsem napsal výše, nelíbila se nám kvalita jejich provedení a pak samotný akt provedení. Nevím, jestli s tím máte zkušenost, ale když jsem viděl videa na YouTube, jak se takový odlitek dělá, připadalo mě to jako výkon určený pro šikovného sochaře navíc za předpokladu, že to miminko bude absolutně spolupracovat. A když už se vám takový odlitek povede, můžete si ho dát třeba do vitrínky a po čase se vám z něj stane stejný lapač prachu, jako vybroušený ametyst, který vám dala tchýně na Ježíška.

Vnuknulo nám to ale myšlenku, jak udělat něco podobného, ideálně bez všech těch nevýhod, které jsem zmínil. Otisk, který se bude dělat snadno, rychle, bez jakýchkoli zkušeností s odléváním čehokoli, a pak samotný rozměr výsledného otisku udělat tak, aby se dal ideálně nosit denně u sebe, třeba na krku. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a my jsme měli první prototyp na světě.

Čas však běžel neúprosným tempem a dva týdny utekly jak voda. Volal nám pan knihař, že to máme hotovo. Nemohli jsme se ani dočkat. Přijeli jsme si pro výsledek, byli jsme nadšení. Přenádherné fotoalbum, čtvercového formátu s koženkou v odstínech šedé barvy, krásné, čisté, se stříbrnou ražbou s nápisem, který jsme si zvolili: MOJE PRVNÍ ALBUM. A bylo na světě!

Měl jsem na mysli album, ale zároveň i mimčo, ten den odpoledne volal manžel od sestry mojí přítelkyně: „Je na světě! Ty voooole mám syna, ať žije Davídek.“ Do alba jsme tehdy přihodili ještě pár peněz, aby si maminka mohla koupit to, co opravdu potřebuje, a vyrazili jsme na návštěvu. Nadšení střídaly slzy štěstí a naopak. Byl jsem dojatý i já. Všichni jsme měli z malého obrovskou radost. Já a přítelkyně pak o to větší, když jsme viděli, jakou radost má novopečená maminka z alba. Téměř dva měsíce zapálení pro věc se vyplatily.

Abych nezapomněl, zpět k otisku. Povedlo se nám udělat šperk z chirurgické oceli, elegantní, kulatý a dutý 😊. Do dutiny jsme vmáčkli vypékací hmotu, otiskli si do něj prst, zapekli a výsledek byl tady. Otisk jednoduchý jak facka, žádné míchání, žádná sádra, špína, návody a složité procesy. Prostě otiskneš prst mimča, strčíš to do trouby a za 20 minut máš šperk, který můžeš denně nosit na krku, šperk, který si maminka vytvoří sama, šperk, který je pro ni ten nejcennější.

Nápad na krásný produkt, tedy album pro maminku a její děťátko začínal mít čím dál tím reálnější podobu.

Pořád jsem si ale říkal, co k tomu ještě přidat, co dát k albu, aby i v dnešní moderní době, kdy díky mobilům člověk fotí tisíce fotek a točí mraky videí, bylo, jak se říká IN. Fotky, které člověk chce vytisknout si vytiskne, ale kam se dávají ty co nevytiskne, a kam se dávají videa? Jak to udělat, aby ten příběh mimča měl všechno, co k němu patří? Aby nechyběly ty úžasné fotografie, které se nevyvolaly a co teprve ta super videa, kde jsou zachyceny první slova, první krůčky miminka a podobně. Album musí mít USB Flash disk, jen tak si maminka může uchovat opravdu, ale opravdu všechno.

Tak vzniklo MOJE PRVNÍ ALBUM. Album, které nechává volnou ruku mamince a všem, kteří chtějí tvořit a zaznamenávat nezapomenutelné chvíle na krásné dětství miminka. Album, které obsahuje šperk, který si maminka dotvoří sama tak, že do něj otiskne prstík svého drobečka a vytvoří si tak jedinečnou památku, kterou může mít neustále u sebe. Album, které má integrovaný USB Flash disk pro uchování mnoha digitálních vzpomínek.

Nápad, který nás napadl díky tomu, že jsme my sami něco takového nutně potřebovali, chtěli jsme přesně tohle předat našim nejbližším a vykouzlit jim úsměv na tváři. Moje první album po více než ročním vývoji tak nabízíme i vám všem, kteří chtějí darovat něco originálního, ručně vyrobeného s láskou a jasnou myšlenkou: Všichni jsme jednou byli děti, ale málokdo si na to pamatuje.